Miras Poupa

MirasJmenuju se Miras Poupa a takhle to asi nějak vlastně začalo….. Když tak přemýšlím nad tím, kdy že jsem začal s rybařinou, tak zjistím, že vlastně nejsem schopen zodpovědět tuto otázku. Asi jsem se už tak narodil…. Co má pamět sahá, tak jsem na ryby chodil už úplně odmala. Jak by taky ne – děd rybář, otec rybář, strýc pytlák (ale taky rybář), no a tak mě ta nádherná choroba stihla taky. Rád vzpomínám na doby, kdy jsme s dědou chytali ryby na soutoku Jizery a Klenice v Mladé Boleslavi. Přesněji děda chytal, já, coby dítko asi tak pětileté, jsem všechny záběry zpravidla zmařil. Pár nadávek, slib, že příště budu pozornější, ale jinak úplná pohoda. Jsou prostě věci na které se nezapomíná.
Dodnes si pamatuji, jak se mi podařilo uvázat první háček, jak jsem uvařil dle dědova „zaručeného a tajného“ receptu své první vanilkové těsto, na to, jak se mi třásla kolena a jak jsem křičel o pomoc, když na stahovanou udici zaútočila štika (měla celých 42 cm!) i na to, jak jsem pelášil od vody, když jsem místo kapříka nebo lína měl na háčku „hada“. Tenkrát byl asi můj největší problém v tom, že ani otec ani děda nechodili k vodě tak často, jak by se mi líbilo. No, a tak se ze mě stal pytlák. Proutek, vyrobený z plnolaminátové špičky, malé „kolečko“ coby naviják, poctivá pětadvacítka „Silon“ a hurá na ně! Ryb jsem nachytal spousty, ale za těch několik let jsem domů přinesl jen jednoho velkého lína, a to jen proto, abych se pochlubil. A pak mě nachytali… Nepomohlo ani husté křoví, ani útěk, cesta byla jen jedna a porybní dva, z každé strany jeden. Byl jsem smířen s tím, že přijdu o svůj echtovní proutek, ale světe div se, vyřešilo se to jen domluvou, a tím, že jsem musel slíbit, že začnu chodit do rybářského kroužku. A tak už od svých třinácti let nejsem pytlák… Moje první „oficiální“ ryba byl kapřík – šupináč, „nádherných“ 39 cm. Na to se také nezapomíná. Když mi bylo 18, tak jsem pod vlivem článků z časopisů začal uvažovat o tom, zda také nezkusit „to bojlí“. K informacím jsem měl relativně dobrý přístup, i když literatury bylo pohříchu málo – jako brigádník jsem prodával v rybářských potřebách a majitel byl zkušený kaprař. Myšlenka „chyť a pusť“ mi nikdy nebyla cizí a tak bylo rozhodnuto. První vlasová udice, pod háček pár zrnek kukuřice a šup s tím do Jizery do zakrmeného místa. Výsledky předčily očekávání, pravidelně jsem lovil kapry přes 50 cm. Bomba!
V roce 1995 jsem chytil na Jizeře svého prvního kapra přes 70 cm. Ulovil jsem ho na dvě zrnka anýzové kukuřice. Návazec ze šňůrky Corastrong, háček od Carp systemu, olovo 40 g, plavačkový prut teleskop od DAMu, naviják Abu Garcia a vlasec Damyl 0,22. Chudáka kapříka jsem naložil do auta hodil přes něj mokrý ručník a odvezl ho 10 km domů, kde jsem si ho vyfotil a poté ho odvezl 10 km zpátky a pustil do Jizery. Už nikdy jsem pak svým Žigulem nejel rychleji:-) Když se ohlédku zpět, tak se vždy musím pousmát nad tím, jak jsem se vlastně začal formovat v kapraře:-)
O rok později přišel okamžik, kdy jsem poprvé chytal na boilies. S kamarádem Milanem a našimi přítelkyněmi  jsme vyrazili na dovolenou na Lipno. Nechápu, jak jsme se mohli všichni naskládat do auta Škoda 120 a to i s celou výbavou!
První boilies – Richworth 21 mm, příchuť Strawberry cream, a první neuvěřitelná ryba – šupináč 77cm a během následujícího týdne dalších několik ryb přes 70 cm. Konečně ryby, o kterých se mi do té doby jen zdálo. Nic na tom nezkazil ani fakt, že tenkrát chytal spíše Milan – stejné místo, stejné boilies, stejné návazce, ale zcela nestejný poměr v počtu záběrů. To holt taky k rybařině patří. Jen do té výbavy bylo třeba zainventovat, přeci jen plavačkový prut a starý plný laminát 2.10 m, to nebylo to pravé ořechové. Teď už je to o něčem úplně jiném….
V r. 2005 se mi narodil syn Miroslav , v r. 2008 dcera  Michaela. Díky tomu jsem nemohl na rybách trávit tolik  času, kolik by mi bylo milé. Začíná se však blýskat na lepší časy – malej Miras už se mnou začíná jezdit k vodě a vypadá to, že se potatil, z čehož mám velikou radost.
Zda budu mít doma i malou rybářku, to ukáže až čas.
O budoucnost je postaráno, takže teď už zase hurrrrááá na ryby!