Před časem jsme se dohodli s našimi přáteli ze Slovenska, že je přijedeme navštívit do jejich nově postaveného domu. A protože je jejich domeček  jen pár kiláků od  krásné 80 ha štěrkovny, tak bylo už předem jasné, že cajk jede s námi :). Zkusím jít po krku místním amurům, kteří tam dosahují až neuvěřitelné velikosti.

Neděle
Na mé rybačce se bude podílet celá kamarádova rodina. Jeho tatík mi sehnal pytel kukuřice (tak čistá se u nás snad ani nedá sehnat)  a maminka 3 kýble kukuřice hned uvařila. To je servis – díky. Původně jsem měl v plánu jet hned večer zakrmit, ale u vody bylo rybářů jako much, tak jsem to odpískal. Stejně by se mi u vody nelíbilo – hned vedle jezera se koná hudební festival, takže klidu bych si asi moc neužil.

Pondělí
V kufru kukuřice a věci na přívlač a hurá k vodě! Nejprve musím najít flek a přeci nebudu chodit kolem vody jen tak :). Aspoň to tu pořádně promrskám. Sice jsem víc chodil než házel, ale i tak se mi podařilo chytit aspoň 2 štičky (45 a 55cm). Obešel jsem celé jezero, což až zas taková sranda nebyla, ono 80 hektarů je už nějaká plocha. Místa, která se mi zdála být zajímavá a byla skoro bez lidí, se však nacházela v prostoru, kam se dá zajet snad jen traktorem. Vzhledem k tomu, že na místě nebudu vegetit  v kuse, ale budu tam spíš pravidelně dojíždět, musím volit flek, který je snadno dostupný. Volba padla na flek, kam bych si za normálních okolností nesedl. Schůdky, lavička, zpevněný břeh, ohniště a nějaký vyhořelý dřevěný přístřešek… Prostě hnus, ale na celkem zajímavém místě. Vpravo začíná těžební prostor čili tam nikdo chytat nebude (omyl, ale o tom později). Jako na většině štěrkáče, tak i tady je ve vodě hustá, vodní tráva.  Řekl jsem si však, že přes týden by tu mohlo být prázdno a když ne, tak se zkusím s „majitelem“ domluvit. A tak jsem do toho šel. Markerem jsem si změřil hloubku a zjistil, že dno celkem rychle padá do 5m a pak už je to tu jen placka. Chtěl jsem chytat podél břehu,  takže tohle bylo v cajku. Všude je tráva, jen podél břehu (hloubka 1,5 – 2,5m), kde chci chytat, buď není vůbec nebo je jí jen velmi málo.  Lopatkou jsem do vody naházel kukuřici a G2 a zmizel domů.

Úterý
Jdu na ně! Od 5:00 jsem u vody a čekám na záběr. A dočkal jsem se – byl to však jen cejn-lopaťák, který zabral na umělou kukuřici.
07:00 - na schůdkách slyším šramot a někdo přichází, to snad ne… Přichází si zachytat sympatický dědula a zřejmě v dobré víře mi radí, kamže to mám nahodit, protože sousedi zleva tam krmí boiliesem. To bych se musel hanbou propadnout, abych něco takového udělal. Dědulovi nevadí, že tu jsem, v klidu rozbaluje svůj cajk a hubu ani na vteřinu nezavře. Za chvíli pouští na plný pecky rádio se slovy, že „hudba musí byť“. Neřeším to, stejně jdi za půl hodiny domů. Dozvídám se, že ten flek si udělal sám a ukazuje mi, kde má schovaný krumpáč, lopatu a motyku, prý kdybych si tu chtěl něco doupravit. Strašně se rozezlil při povídání o tom, že mu nějaký „dojebaný kokot“ zapálil kuchyň a ukazuje prstem na ohořelý brloh. Za chvíli odněkud vytahuje zkysaný šrot a se slovy: „Čím víc smrdí, tím lepší“, ho cpe do krmelce. Na hák pufu a šup tam s tím. Byla mi dokonce nabídnuta káva (a dobrá káva), kterou jsem nemohl odmítnout. Jakmile dědula poladil oba své pruty, řekl něco o tom, že si jde pokecat s kamarádem a zmizel :). Nedalo mi to a zkusil jsem popotáhnout za vlasec – no brzda se ani nehnula. Hmmmm, borec to vážně vůbec neřeší :). V 7:30 jsem to zabalil a odešel s ideou, že se tu ukáži dnes večer… No neukázal – počasí se prudce zkazilo a celé odpoledne i noc silně pršelo.

Středa
20:00 dnes tu budu přes noc. Mám s sebou potápěčské brýle a ihned po příchodu k vodě si jdu pořádně prohlédnout terén v jezeře. A hle – nikde ani zrnko kukuřice, což je velmi pozitivní. Vpravo, v těžebním prostoru se usídlila partička s karavanem. Neznaje místních poměrů jsem si naivně myslel, že do těžebního prostoru se nikdo nedostane. Nevadí, jsou dost daleko…
21:40 – jííííííízda na G2. Ryba zaseknutá nakrátko si to valí (naštěstí) na volnou vodu. A jsi můj, jo! Můj premiérový kapřík má lehce přes 5 kg. A plav. Osvětluji místo a na zemi si stelu pelech. Žádné lehátko, jen karimatka s spacák – jako za starých časů :).
23:00 – šramot po mé pravici – svítím tam červenou čelovkou a odhaluji vetřelce. Je to liška! Čumíme na sebe a je vidět, že se červeného světla vůbec nebojí. Jakmile se hnu, tak utíká…

Čtvrtek
4:20 – jízda na G2 ze stejného místa jako včera. Ryba má sílu a bere si poměrně dost vlasce, který však časem dostávám zpět. Jo! Kapřík je o něco větší než ten včerejší – váha ukazuje 6,50kg. Paráda.
7:00 – konečně záběr i na kukuřici. Je to znovu cejn a zase moc pěkný.
Kde se bere, tu se bere, dědula je zase tu. Ptá se, co jsem chytil, a když mu to po pravdě povídám, tak začíná zvědavě přešlapovat kolem vody a najednou se ptá: „ A kdě máš sieťku?“:). Nechápal, že jsem mohl taková hovada pustit…
7:30 – mizím…
20:45 – jsem zpět
23:00 – záběr na G2 – tahle ryby se však dere směrem ke břehu a najednou pink  a vlasec je volný. Už když jsem se potápěl, tak jsem si všiml, že místy jsou trsy malých mušliček, ostrých jako žiletky. Snad 0,50 mm monofil pomůže….
Dnešní noc bude krušná – na  protějším břehu se koná diskotéka a hudba, dá-li se ducduc styl tak nazvat, se bohužel až příliš dobře nese přes celé jezero…  

Pátek
7:00 – opět G2. Kapřík má konzumních 3,5 kg a pán domu si žádá maso – budiž mu vyhověno, beru kapříka na výlet do připraveného sudu.
20:00 – jsme zpět a mám před sebou poslední noc, v těžebním prostoru je husto
24:00 – kontrola – zcela korektní a slušná
02:00 – záběr na G2 a přeříznutý šokáč z padesátky. To snad ne… Silnější kalibr tu už vážně nemám.
06:30 – znovu G2. Krásný, nízký šupík cca 4 kg však netrefil ten správný den, a za to bohužel zaplatí. Pán domu pro mě udělal tolik, že jsem jeho chuť na rybí maso musel ukojit, byť můj skřípot zubů musel být slyšet široko daleko.
07:30 – děkuji vodo a zase někdy nashledanou!

fotogalerie

Rekapitulace
Brousil jsem si zuby na amury, ale nechytil jsem ani jednoho, ačkoliv jsme kukuřicí dost krmil a celou dobu na ni i chytal. Výsledkem lovu na kukuřici byli jen 2 cejni, i když velmi slušní.
Na G2 jsme udělal 6 záběru a zdola 4 ryby (6,5 kg, 5 kg, 4 kg a 3,5 kg). Dvě ryby mi to uřízly o mušličky. Záběry kousek od břehu byly doslova brutální.
Revír – rozhodně krásný, ale s velmi silným rybářským tlakem. Věřím však, že méně přístupná a exponovaná část jezera ještě skrývá nejedno tajemství.
Šoulačkové pruty opět posloužily na jedničku.

Miras