fotogalerie

Na setkání v Raspenavě začátkem tohoto roku nakousl Luboš Neumann, že má v plánu uspořádat kaprařské závody pro své známé. Proto mě velice potěšilo, když jsem se od Luboše začátkem září dozvěděl, že k zamýšlené akci skutečně dojde. Jen lokalita se změnila - místo původního Štítu to bude rybník Velký Přelov nedaleko Hradce Králové, patřící firmě ZICO. Termín stanoven, propozice rozeslány, teď už jen stanovit strategii a zvítězit! Cíl byl jasný - nechytat na kusy, ale spíš se pokusit polapit toho největšího kapra revíru.

Pravidla byla skutečně kaprařská - chytá se pouze vlasovou metodou, žádná krmítka, žádné pufíky nebo "rohlíkové boilies", háčky bez protihrotu, nutnost používat odháčkovací podložku, způsob chyť a pusť a lov non-stop od pátku 15:30 do neděle 12:00, takže super.

Původně jsme měli jet ve složení Jirka, Milan, Petr a já. Bohužel Petra opět a tudíž opakovaně (pokolikáté už?) na poslední chvíli odveleli do práce, takže zase vše prošvihl… Milan a já jsme na místo dorazili půl hodiny po zahájení závodů, což však vůbec ničemu nevadilo, protože Jirka vylosoval místa za nás. Pár vět s přáteli, a už se nezdržovat, postavit bivak a nahodit, dokud je ještě světlo. Ještěže jsme postavili bivaky ze všeho nejdříve… pár minut poté začalo pršet - nejprve to byly jen krátké přeháňky, ty však trvaly čím dál tím déle, až se změnily v soustavný déšť, který trval až do časných ranních hodin… Fakt jsem si to užil… Když jsem byl na člunu a snažil se najít vhodný flek, kde kapři tutově budou, tak mě jedna velice prudká sprška chytila přímo uprostřed rybníka, takže za malou chvilku jsem byl promočen až na kost… Brrrr, to nemůže pršet teplá. Přeci jen se však vše zdařilo - místo je vybrané (nebylo co vybírat, klasický rybník), je zakrmeno a s posledními zbytky denního světla je i nahozeno. Jirka i Milan mají nahozeny oba pruty u druhého břehu, kde by, čistě teoreticky, měly ryby mít větší klid k žřádlu. Já jsem pro změnu nahodil jeden prut jen pár metrů před sebe a druhý tam, co ostatní… Jirka chytal na boilies od Aleše Václavíka, a to na borůvku a na mušli. Milan věřil domácí brusince s olihní a svému nedotknutelnému favoritu - tutti frutti od Richworth. Já jsem chytal jen na domácí boilies - na švestku s paprikou a na rybinu s patentkou (pokus). Jediný záběr celé noci z nás měl Milan, a to jak jinak než na tutinu. Bohužel zradil ho materiál - vlasec šedé barvy od Sufixu, takže o slušnou rybu přišel… Ještě k vlasci - hned po druhé letošní výpravě jsem tento vlasec vymotal, zakopal a spálil a nevím ještě co, přišel jsem o dvě ryby, a to byl pádný důvod… Nikdo mi však nevěřil, že je to shit… Zkrátka stačí, když se tento vlasec trochu vytáhne, a pak praská a praská, něco podobného kdysi dělal vlasec od Byronu. Bilance první noci tedy spíš nic než moc…

Sobotní ráno bylo skutečně nádherné - konečně nepršelo a začalo svítit i slunce, jen bylo trochu chladněji, ale to k této roční době už patří… S rybami to však nedělalo vůbec nic - absolutní nezájem… Odpoledne má Milan (zase) jízdu, tentokrát však je vítězem - zdolal krásného lysce 68 cm a 5.8 kg a rázem se ujímá vedení v soutěži o nejtěžší rybu! A na co? Bez komentáře - zase tutina… Zbytek dne proběhl v poklidu, večer jsme ugrilovali masíčko, popili pivečko, na trávení slivovičku, aby si ryby vzaly nějaký muster, ale pořád nic… Když zapadlo slunce a pořádně se ochladilo, tak přišel čas pro změnu na grog. S Milanem jsme řešili zásadní globální problémy planety, nadávali na politiky, drbali baby, prostě pohoda… Když padla poslední kapka gročku za vlast, tak se šlo spát. Loučil jsem se s Milanem slovy : "Vždyť stejně víš, že je tady jen jedinej rybář, kterej Tě může trumfnout, a to jsem já, hahaha." Zavrtal jsem se do spacáku a snažil se zahřát. Spánku jsem si moc neužil, za necelou čtvrthodinu mě ze spacáku vyhnal záběr - píííííp. Stěží jsem se trefil do připravených pantoflí a jen ve slipech jsem začal zdolávat rybu. Za několik minut je kapr na břehu - lysec 68 cm a 6.8 kg. Odsouvám Milana na druhé místo průběžného pořadí a ujímám se vedení! Kapřík se nechal zlákat "panáčkem" z kombinace kuličky švestky domácí výroby a plovoucí jahody od Richworth. Zalézám zpět do spacáku a chci usnout, adrenalinu v krvi je však stále ještě přespříliš, a tak usínám až kolem čtvrté hodiny ranní…

Nedělní ranní káva chutná skvěle, sluníčko svítí, ale je pěkná kosa. Od Luboše se dozvídám, že v přední části rybníka chytil jeden rybář (pozdější vítěz) v noci kapra 7.2 kg a ráno 8.15 kg, takže moje šance na vítězství se pozvolna rozplývají, ještě však zbývají tři hodiny do konce závodů a zázraky se občas dějí… tentokrát však Štěstěna měla asi volno…

Je konec a přichází čas na celkovou rekapitulaci: Milan 2 záběry, já 1 a Jirka 0. Největší šanci na úlovek měli borci, kteří chytali u okrajových částí rybníka (největší hloubka a klid), také toho náležitě využili. Vítěz nachytal 47 kg ryb a odnesl si současně i cenu za největší ulovenou rybu (kapr 8.15 kg), druhá v pořadí (žena) nachytala 30 kg ryb a třetí závodník 29.5 kg. Pouze 12 účastníkům ze 30 se podařilo chytit rybu, což je celkem slabota… V soutěži o největší rybu jsem skončil na 3. místě, Milan na 4., celkově pak na 10. a Milan na 11. místě, takže myslím, že jsme ostudu neudělali… Celé závody proběhly v přátelské, pohodové atmosféře a pokud se bude někdy v budoucnu konat podobná akce, tak se jí určitě rád zúčastním… Zvláštní poděkování patří Luboši Neumannovi, který vlastně s celým nápadem přišel a vše bezchybně zorganizoval.Miras