fotogalerie

Svou rodinku jsem odvezl na 3 dny mimo město, a to znamená, že mě čekají 2 noci u Labe systémem práce-ryby-práce, zkrátka paráda.

17:30 – konečně jsem u vody. Celých posledních 14 dní byla nesnesitelná vedra a zrovna dnes v noci hlásí bouřky a silné deště. Právě dnes tedy budu mít možnost vyzkoušet nový, nepromokavý (snad) přehoz na lehátko, který jsem si právě pořídil. Jelikož budu spát pouze pod širákem, bude to skutečný křest ohněm, pardon spíš vodou…

Levý prut s ančovičkou pod háčkem zanáším směrem po proudu jen kousek od břehu. Pravý prut se sumčí peletou KGR nahazuji zhruba do 1/3 řeky přímo před sebe. První záběr přichází už v 19:30 na peletu – je to kapřík cca. 50 cm dlouhý. Za další hodinu se mi u břehu vypíná kapřík zhruba stejně velký – háček se mi při náhozu nějak zamotal do vlasu s peletou, mohu být tedy rád, že jsem nezapřáhl větší rybu, to by asi bolelo mnohem víc. Jelikož se blíží bouřka, vyměňuji peletu za 2 kuličky krevety, protože nejsem ochoten přehazovat peletu každé 4 hodiny. A bylo to jen tak tak. Jen co jsem stačil naházet věci do auta a zalézt pod přehoz na lehátku, spustila se doslova mela. Jeden blesk následoval druhý a velice hustý déšť bičoval vyprahlou zem, a tak to šlo, jen s krátkými přestávkami, až do rána. A ryby braly… Kromě dvou již zmíněných záběrů, jsem jich během noci udělal ještě dalších 7, z nichž se mi podařilo zdolat 6 ryb – trofejního cejnka (45 cm), dva menší , svou první labskou parmu (65 cm) a 2 kapříky kolem 60 cm. 5 záběrů bylo na krevetu, zbývající 2 pak na ančovičku.Vzhledem k tomu, ž záběry přicházely s železnou pravidelností v tom nejhustším lijáku, byla mi jedna sada náhradního oblečení skutečně málo a ležet ve vlhkém či mokrém oblečení celou, byť teplou, noc, to není zrovna komfortní pocit. Po namočení náhradního oblečení jsem to vyřešil jednoduše – prostě jsem si vše svlékl, a „jen tak“ jsem vegetil na lehátku nebo v dešti zdolával ryby. Přehoz nezklamal – skutečně nepromokl. Super. Nevyspání, ale maximální spokojenost, tuhle noc jsem si fakt užil… 6:00 – soukám se do „montérek“ kancelářské krysy (oblek) a s kruhy pod očima razím zpět do svého zaměstnání na pořádně silnou, ranní kávu.

16:30 - Poslušně hlásím, že jsem opět zde! Dnes nebylo síly, která by mě udržela v práci o minutu déle. Vypadá to, že se bouřky již vybouřily a jestli nějaká ještě přijde, tak to bude spíš náhoda. Jsem rád, že se včerejší plaváky nějak výrazně neprojevily abnormálním průtokem vody. Strategie zůstává stejná - na levý prut ančovička, na pravý sumčí peleta. Záběr na peletu přichází již necelých 5 minut po nahození – ryba se však po krátkém kontaktu vypíná, každopádně je to slibný začátek. Následující 4 hodiny se nic, kromě návštěvy kamaráda Oldy, neděje. Kolem 20:30 opět nahrazuji peletu 2 kuličkami krevety. Krátce poté začíná drobně, ale vytrvale pršet. 21:00 – krásná jízda na ančovičku. Ryba si to nekompromisně hasí podél břehu, je mi jasné, že na druhém konci prutu mám větší rybu, asi právě proto jsme nervózní, uklidňuji se až v okamžiku, kdy mám rybu přímo před sebou v korytě, tam je nebezpečí uříznutí ryby o mušličky mnohem menší – chyba lávky – pink a vlasec je volný – bez ryby i bez olova. Patrně došlo k narušení vlasce o mušličku a katastrofa byla neodvratitelná… Nahazuji a číhám. Právě mám na telefonu Karla Jakubův a probíráme všechno možné, když v tom náš pohodový hovor přerušuje jízda na krevetu – boj s divokou rybou jsem si užíval, co to šlo. Vítězím. Šupíka pouze vážím, protože ho nehodlám ani vynášet na podložku – má 11 kg a něco kolem 85 cm. Foto jsem bohužel neudělal, protože v tu dobu už celkem hustě pršelo a nehodlal jsem riskovat poškození foťáku. Foto není, ale zážitek zůstává… O všem jsem hned začerstva poreferoval Karlovi a poté ulehl na lehátko k zaslouženému odpočinku. Ale noc byla ještě výživnější než ta předchozí… Nemá cenu popisovat každý další záběr zvlášť, protože jich bylo celkem 9! Proti včerejšku to však bylo jiné v tom, že tentokrát braly ryby od 65 do 75 cm. Náááááádhera. Posledního osmikiláče jsem vytáhl 5 minut před plánovaným odjezdem, lze tedy hovořit o krásném zakončení této rybačky. Ze zmiňovaných 9 záběrů byly 3 na ančovičku a zbývajících 6 na krevetu. Zabalit a vypadnout, práce nepočká…

Miras

Rekapitulace: Už si ani nevzpomínám, kdy se mi za 2 noci podařilo na Labi udělat 21 záběrů! Zdolal jsem celkem 18 ryb – 3 cejnky (nej. neuvěřitelných 45 cm), svou 1. labskou parmu a 13 kapříků 50 – 85 cm (nej. 11 kg). 3 záběry byly na sumčí obrpeletu s označením KGR od CDB, 6 záběru na slanou ančovičku od Mikbaits (jedna ztracená ryba byla fakt slušná) a 9 na krevetu od CDB (nej. kapr 11 kg). Přehoz na spacák od Pelzera se osvědčil, opravdu nepromokl, a že byl řádný lijavec. V práci jsem sice vlivem spánkového deficitu spíš přežíval, ale rozhodně to stálo za to!