fotogalerie

Honza:
Přemýšlím jak začít… a zároveň popsat to, kdy vlastně tato výprava začala… Bylo to před nebo po mém rozvodu? Bylo to na přelomu roku nebo 10 dní před samotnou výpravou, kdy mi Kochy zavolal a oznámil, že vyráží na domluvený výjezd s tím, že by rád se mnou… Nevím… Vím, že jsme se této výpravě bavili dost dlouho a já snil, že se na Jižní Moravu na ryby jednou vydám. Kochymu svou účast potvrdil a jal se zjišťovat potřebné náležitosti jako je dovolená, zapůjčení vozu atd… Vše klaplo a já stanulve smluvenou dobu naproti Kochymu s tím, že „nám“ to za pár desítek minut začíná!

Kochy:
Původně jsem nečekal, že se tato výprava stane zlomem v mém přístupu a chápání lovu kaprů. Už v minulém roce jsem nabyl přesvědčení, že návštěv soukromých revírů bylo dost. Přestalo mně naplňovat na vodách více či méně přerybněných a stejně tak zarybněných uloupenou rybou. I atmosfera „soukromáků“ mně začala s prominutím srát. Přirozeně jsme tedy s kamarádem Ševcem začali hledat vodu, která bude schopna uspokojit naše nové touhy. Takovou vodu jsme našli, Ti co nám rozumí nám jistě prominou, že neprozradím název a ani lokalitu dané vody. Toto místo si nezaslouží stejný osud jako spousta jinžch, již zdevastovaných lokalit. V mém okruhu věřím pouze malé skupině lidí, kterým jsem ochoten předat své informace s jistotou, že nepůjdou dál. Jedním z nich je Honza z Kapří pohody. Název, který si vybrala malá skupinka kaprařů vystihuje vše a Honza mně o tom kazdým stráveným dnem tady jen ubezpečuje. Dnes je středa a u vody trávíme třetí den. Domluvili jsme se, že každý den napíšeme své postřehy a to den po dni, pro vždy, tak zaznamenáme tyto ojedinělé okamžiky, které si myslím, ne jen mně obrátili kaprařinu vzhůru nohama. Tedy začněme:

Sobota

Honza:
Páteční noc jsem strávil doma, ale tak nějak jsem už nemohl spát. Neustále jsem dumal a přemýšlel nad tím, co mně čeká … a snad i nemine. Sobotní dopoledne jsem sice v tatíkově a bratrově společnosti „probetonoval“, ale cca v 10:30 jsem byl propuštěn (díky hoši, práce se totiž odehrávali v okolí mého domu…). Naskládal jsem vše potřebné do zapůjčeného auta a odebral se od matinky vyfasovat nějaký ten proviant do začátku.Cesta probíhala bez problémů, zastavil jsem se u kamaráda v Havlíčkově Brodě a za několik dalších desítek minut už jsem se zdravil s Kochym a jeho věrným druhem Davidem alias Švecem. Zakoupení povolenky, pár slov s místním porybným Joskou (pohodový kaprar) a hurá na místo. Vybalování a zakládání základního táborta nám zabralo dosti času, takže jsme se brzo odebrali na kutě. Tu noc jsme měli „strop“ plný hvězd, ostatně jako každou noc našeho pobytu… Nehybně jsme leželi ve svých spacácích a začali se seznamovat s místními obyvateli…

Kochy:
Jak se neotřele ve všech článcích píše, tak i zde je dlouhé očekávání dne odjezdu, na pro mě nejdelší výpravu, rybolov na devět dní. Nebudu zatěžovat úmornou částí o výběru a stěhování bagáže na místo. Berme jako fakt, že jsme oba na místě a vše je tak, jak má být. Tábor je postaven, místa rozdělena. Ono nebylo až tak složité cokoli řešit. V námi vybraném úseku jsou pouhá dvě místa vzdálená cca 50 metrů od sebe. Jedno s velkým množstvím vázek skoro po celé ploše koryta, druhé otevřenější cca 30 metrů volné plochy ohraničené popadanými stromy. Ideální by bylo se rozdělit a neplašit jedno místo čtyřmi vlasci, ale já ještě nemám nový podběrák a chtěl jsem s Honzou probrat spoustu věcí, rozhodli jsme se proto pro rizikovější variantu chytání z jednoho místa. Před sebou máme hloubku max 1,5 metru v nejhlubších partiich, dno je poseto pásy a ostrůvky bujících trav. V některých místech je opravdu smradlavé bahno. S nadšením jsem já i Honza nachystali své montáže a umístili je s brzkou vidinou záběrů od trofejních ryb. Jen na okraj… honza se vyzbrojil boiliesem dvou druhů, makrela od CDB a BigB (Brusinka&Belachan) od Mikbaits. Já jsem se po dlouhém zvažování rozhodl neponechat nic náhodě a neimprovizovat s vlastním boilisem. Kartu jsem vsadil na boilies od Karla Nikla (Kolínský Losos a Tiger Nut Whiskey 30RM), do zálohy jsem přikoupil 1 kg Imperial Baits (játra do studené vody). Vše nachystáno, lehce prokrmeno několika kuličkami a přichází první změna oproti minulým sezonám při taženích na soukromých vodách. Všechny montáže leží v minimálních vzdálenostech od nebezpečných vázek a proto máme lehátka hned u prutů. Bude se spát pod širákem, tedy žádné biwaky a příposlechy. Přichází večer, není vidět jediná ryba až do té chvíle než se začne „smrákat“… Na levé straně u Honzy se přehodil kapr, žádný obr, ale jsou tam… Jsme nervozní, čekáme… Postupně přichází noc a mi usínáme s myšlenkami týkajících se místních velikánů.

Neděle

Honza:
Nedělní ráno probíhá ve znamení horlivé diskuse nad tím, jak vyzrát nad místními velikány… Nedalo nám problém zjistit, že před námi je voda plná vázek v podobě popadaných stromů a také již vesele bující vodní flora (zatím ještě ne v plné vegetaci)… Přiznám se, že s vázkami respektive popadanými stromy mám nějaké zkušenosti, ale s vodní travinou nikoli. No uvidime… Zvolili jsme taktiku rozkrmení cca 1 kg boliesu a montáže jsme nahodili, pro jistotu, obaleny v PVA punčoše. Chtěli jsme minimalizovat zamotání do vodního rostlinstva. Během odpoledne před námi majestátně projel cca 70 cm Amur… Odpoledne nás navštívil Joska a donesl velmi vítané zpestření nedělního odpoledne – proviant z jeho sobotních zabíjačkových hodů. Hmmmm, chvilinku, ale opravdu jen chvilinku mi to dalo zapomenout na parťáka Pavlina…Zmíním se ještě o počasí… přetrvávalo slunečné počasí, teplota vody cca 14 stupňů. Pomalu nastal druhý večer našeho pobytu a s ním i zvýšená aktivita ryb na „našem“ místě… Relaxujeme, užíváme si večera a pomalu usínáme… První záběr dorazil v 1:30 a to na Kochyho prut. Rybu jsem zasekl a asi 10 sekund i zdolával, než se pacholek Kochy vzbudil a jal se laskavě kapra, spíše kapříka zdolávat hihi… První šupík výpravy, cca 55 cm, je na břehu…

Kochy:
Ranní probuzení bez jediného záběru nám moc nálady nepřidalo, samozřejmě, že doufáme v záběr přes den. Přehazujeme montáže a přikrmujeme větším nožstvím pelet a boiliesu… nevím proč, ale nějak se nemůžeme srovnat a jsme lehce nervozní. Hodně si od této výpravy slibuji.Ví o nás dva lidé, pevně doufáme, že nebude hrozit večerní nebo ještě lépe noční kontrola. Večer nás navštěvuje kamarád s čerstvými jitrnicemi a tlačenkou. Napjatě čekáme na první záběr a já nedočkavě přehazuji. Na levý prut nastražuji hotovku od Imperial baits. Pomalu přichází noc a oba se utěšujeme, že to jistě přijde, že tu budeme do další neděle s tím, že je před námi ještě spousty času.

Pondělí

Honza:
Toto ráno začalo snídaní do postele, jojo, Kochy mi tak věřil, že vyhlásil soutěž o chycení prvního kapra, odměnou tomu co nic nechytne bude snídaně do postele, resp na lehátko, mnam, děkuji za ten servis hihi. Poté jdu stáhnout a přehodit obě své hůlky a ejhle na jednom z nich mi visí cca 50 cm šupík, je srovnáno! Jsem v rybě a nemusel jsem dělat snídani, den začal optimisticky. Překvapilo mně, že šupík zůstal po samozáseku v trávě nehnutě stát, no nic, zkušenost z travin. Celý den je opět slunečný, Kochy se odebral na obchůzku terénu a já si se zájmem pročítám poslední číslo legendárního časopisu CarpWorld. Po návratu Kochyho si užívám jeho úžasu ze sledováním trofejních ryb nedaleko od nás, bohužel se nehnutě vyhřívali v bezpečí potopených stromů… Jsou zde kapři černí jak bota, jistě domorodci… Jistě k metru velcí amuři. Toto nás opět nutí do debaty „Jak na ně…“. Rozhodli jsme se od stromů provnadit uzemí až k našemu místu a čekat... Jiná možnost nebyla, břehy jsou zde příkré a brutálně zarostlé… Blíží se večer, dáváme kávu a opět se těšíme na tu nádhernou scenerii, kterou pro nás příroda chystá před západem slunce… Začínáme na ní být závislý. Aaa, je něco kolem osmé a u mého lehátka začíná prolézat svě území myšák Bohouš, u Kochyho lehátka si zase něco k snědku hledá rejsek Lojza. Na protějším břehu „přes nás“ snaží dostat potápka Matylda, bojí se evidentně méně než včera, i když suverenita vypadá jinak. Stmívá se, před námi, ve velké dálce rozehráli svůj konzert žáby. Za našimi zády „štěká“ několik srnců, na protějším břehu začíná svou show bobřík Břéťaa ve velkém šeru blbne Netopýr Frabta.Usínáme…

Kochy:
Jsou dvě hodiny v noci a mne ze spánku neprobouzí jízda a kvílení hlásiče, ale Honza slovy:“Kochyne, vstávej! Máš jízdu“ a v rukách drží mů ohnutý prut. Rozespale v vybíhám ze spacáku a na půl ve spánku přebírám prut a začínám kapra zdolávat, okamžitě zjišťuji, že žádný boj mně nečeká. V rychlosti vytahuji a obratem pouštím cca 50 cm černého lysečka jako uhel. S myšlenkou „jsou tady“ opět nahazuji svou montáž a uléhám ke spánku. Probouzíme se kolem deváté hodiny ranní a přemýšlíme nad tím, proč se zatím moc nedaří…proč nejdou ryby, tak jak jsme čekali. Rána jsou vždy naplněna nepatrným zklamáním a usilovným přemýšlením spojeným s debatou. Nevím jak Honza, ale já jsem ze soukromých vod zvyklý na jiný cirkus. Něco mně, ale pořád říká „vydrž, vydrž“…bude to stát za to. Už je mi jasné, že tato výprava nebude o množství zdolaných ryb. Co změnit? Je dobře něco měnit? Čekáme a pečeme se na ostrém slunci. Před námi v jednom kuse loví malé štiky, je to krásný pohled, ale nám to jaksi nestačí. Přichází večer, začínáme se klidnit, večery jsou tady blahodárně krásné… Rytmus příroda nás začíná pohlcovat, pomalu se začínáme stávat součástí tady toho všeho kolem nás. Ležíme každý na svém lehátku a sledujeme divadlo před sebou. Připlouvá potápka a mi si uvědomujeme, že je to tra samá, co tu byla včera a ve stejný čas. Soumrak neskutečně uklidňuje a nalaďuje nás na stejnou pohodovou notu. Ze srandy začínáme dávat všem stálým obyvatelům tohoto netknutého kousky přírody jména. Potápka Matylda, myšák Bohouš, rejsek Lojza, netopýr Franta, bobr Břéťá… Až tento večer si uvědomuji, že zažívám to co jsem na rybách nikdy předtím nezažil, je to absolutní soulad a harmonie. Užíváme si to. Jen tak trochu myslím na to, proč si to uvědomuji až dnes. Bude to zřejmě tou přírodou a klidem. Nocí u vody jsem již zažil spousty, ale tohle je něco jiného. Na soukromých revírech toto nenajdete, aspoň ne na těch, které jsem navštěvoval. Nepoznáte to ani při víkendových výjezdech, za dvě noci nejste schopni splynout a zklidnit tempo. Člověk přijíždí ze stresu velkoměsta, přespí a už pomalu myslí na balení, kterého čeká další den. Jsem přesvědčen o tom, že plně vychutnat a pochopit můžete jen pří vícedenní výpravě. Pomalu uléháme ke spánku, v dálce štěká srnec, bobr Břéťa ohlodává strom, parchanti komáři stále ještě nekoušou, stejně jako kapříci…kteří od nás dostali pracovní název „debilové“ :) Ještě jsem zapomněl vzpomenout Honzova kapříka cca 50cm, jenž byl vytažen v ranních hodinách. Pomalu přestávám řešit čas, jediné co si pamatuji, že jsem vždy o jednoho kapříka napřed. Byl vytažen při stahování prutu, nejspíše se zamotal do nějaké výzky nebo zůstal stát v trávě a pípák ani nepípnul. Možná to bylo špatně vyladěnou součinností mezi swingerem a backleadem, kdoví… každopádně loveckou touho neuspokojil. Pojďme k úterní noci.

Úterý

Úterý: Honza:
V noci opět budím Kochyho k záběru, budiž mu ke cti, že tentokrát stačilo hlasitější slovo jen mého lehátka. Kapra zdolává kompletně Kochy sám. Šupík cca 60 cm nám vlil do žil nový optimismus… Plkáme… K ránu se zatahuje a přichází krátké přeháňky… jen houšť, o déšť a změnu počasí se doslova modlíme. S přeháňkami přichází jízda na můj prut, zdolávám kapříka okolo 50 cm, k naší radosti z něj boilies doslova teče. Kapřík nás opět nutí dumat a počasí začíná opět vybízet k pobytu na koupališti než u vody, ptám se proč je v dubnu letní pařák… Děsím se letošního léta a dlouhodobé předpovědi, jenž mluví o tropických teplotách, kéž by si „rosničky“ zachovali stejný trend chybovosti haha. Přes den vykonávám lehkou očistu, na pokec dorazil Joska i se svou ratolestí, kterou přivádí jeho drahá polovička. K večeru dorazil na návštěvu i David s kamarádem Rendou. Večerní siesta je o něco kratší, kluci se zdrželi o něco déle, nicméně naši „kamarádi“ jsou zde… a v plné síle ?… Matylda je stále nejistá, „borci“ u našich lehátek už rejdí, na druhé straně opět blbne Břéťa a o chvíly se zdravíme i s Frantou…

Kochy:
Byli asi čtyři hodiny ráno a opět mně budil Honza, tentokrát snad současně s pípákem. Vyrval jsem se ze spácáku, který měl zip, jako na potvoru, podemnou… Sekám kapra a začínám domotávat. Tentokrát se jedná o větší rybu, kterou zlákal Kolínský losos, i když je větší, tak to nebude nic trofejního… Najednou cítím vázku a kapr vpravo někde v ní…Chvíly se přetahujeme, chvíly povoluji a huráá, kapr je v podběráku. Jedná se o kapra 59cm s pěkně narvaným bříškem. Rozhodně potěšil. Už v pondělí nás Švec upozorňoval na předpověď počasí, která hlásila bouřky a přeháňky. „Snad to s nima hne“, říkám si… V sedm ráno nás probírá slabý deštík a po chvíly Honza obdrží záběr na bolies od Mika. Opět se nejedná o žádného obra, ale evidentně z něj teče Mikovo boilies. Den probíhá jako ty předešlé, tzn teplo, čtení, plkání o všem možném, ale vším je prodchnuta nervozita. Přichází rozhodnutí, nebudeme vymýšlet žádné blbosti, budeme důvěřovat klasice a necháme boilies ve vodě tak dlouho, jak jen to půjde. Přichází večer, přijíždí Švícko se zásobou potravin a ještě teplými řízky od své ženy. S chutí se na ně vrháme, ony se paštiky přece jenom přejí ? Ještě ukážu Švecovi flek napravo kousek od nás, který jsme mu vyčistili a postupně rozkrmili na víkend. Švec odjíždí a noc přichází. Ty soumraky a noci jsou nádherné. Doufáme v jízdu a jdeme spát.

Středa

Honza:
Noc z úterý na středu byla zatím tou nejteplejší, taktéže se vyrovnala té sobotní, co se týče záberů… tzn nula… Ráno svítí sluníčko, vítá nás další letní dubnový den. Rozhodl jsem se dnešní den trošku změnit, dopoledne polehávám, čtu si, ale odpoledne opouštím Kochyho a vyrážím na relax procházku do nedaleké dědiny. Na jedné zahrádce si listování novinami zpříjemňuji třemi „starobrny“, kochám se kolemjdoucími babami, balzám na relax od zatím nepovedené rybačky (co se úlovků týče…). Za Kochym jsem dorazil kolem čtvrté a to v dobrém rozmaru… Tři pivka a teplé počasí udělalo své :)… Aaaaa, další návštěva, odznak, kontrola…dorazila se na nás podívat rybářská stráž Vše je bez problémů, vykonavatel za rybářskou stráž se nejvíce zajímal o pořádek, což je pro nás samozřejmost, takže se kontrola odehrává v přátelské atmosféře, po povolence chtivé stráži ani památky… Co nás však překvapilo bylo to, že o nás věděli dva lidé, byli jsme totiž v absolutní divočině, holt jsme se někomu nelíbili… Dnes jsem se rozhodl pro odjezd v páteční termín s tím , že se vydám pokusit štestí k nám, na Jizeru… Je tu večer a s ním vše co nám dělá potěšení od doby co jsme přijeli a to proč k vodě chodíme…

Kochy:
Do rána byl klid, jen Honzův hlásič dvakrát pípnul, to proto, že před námi projížděl bobr Břéťa. Ráno je takové lehce pochmurné, zase nic. Já už neřeším co je špatně, začínám se zabývat myšlenkou jednoho záběru od té „pravé ryby“. Odpoledne chystám montáže jak jen nejlépe mohu a za pomoci backleadu je ukládám kousek před sebe. Dohazuji několik kuliček od Karla a čekám… Honza vůbec nepřehazuje, nechává montáže, tak jak jsou a čeká… Odpoledne odchází do nedaleké vesničky, já hlídám vodu a hledám nějaké známky výskytu kaprů. Přichází dalsí večer, oba se na něj těšíme jako na nějakou premieru v kině…Koloběh dne se opakuje v nádherné scenerii života přírody. Myslím na kapry, které jsem pozoroval ve vázkách, jednalo se o hejno kaprů dobře přes deset kg a jeden amur kolem 90 cm… Pomalu padá tma a ožívají noční živočichové, měsíc nádherně osvětluje okolí a do toho vstupuje moje regulerní jízda přes brzdu. Sekám, cítím tah a velký odpor ryby. Daří se ji vyprostit z vázky a pomalu ji přivadím k podběráku. Ryba je těžká a už moc nebojuje. U břehu zjištujeme, že je tažena s velkým chomáčem trav. Kapr mezi 60 – 70 cm a jistě přes 6 kg se u břehu jednou mrskne a než se ho Honza pokusí podebrat, tak se vypíná a mizí ve tmě. Ze záběru po dvou dnech mám radost, ani mi nevadí, že jsem rybu pozbyl. Je nadmíru jasné, že tato výprava bude o minimu záběrů a to hlavně v noci. V noci se snažíme nechodit a z lehátek komunikujeme pouze šeptem.

Čtvrtek

Honza:
Počasí je konzistentní s předchozími dny, jelikož se jedná o můj poslední den a vlastně i noc, tak nastal čas experimentů. Vytahuji svě montáže po zhruba 48 hodinové koupeli. Na jeden prut nasazuji plovoucí ananas cca 40 cm nad zdejší dno, snažil jsem se, aby kulička pokud možno kopírovala „koruny“ vodního porostu… Na druhý prut jsem nastražil kombinaci dvou 14 mm kuliček od dvou českých výrobců, kdy každá z kuliček byla naprosto odlišná (brusinka&makrela). Celý den probíhá ve znamení relaxace, pokecu a zjišťování, že ten drsný „MRKkochy“ je ve své podstatě bodrý chlapík haha. Na poslední večer se chystám s troškou nostalgie, je přeci jenom poslední a jen bůh ví, kdy se sem a zda vůbec vrátím… Postupně se loučím se všemi kamarády, kterým jsme vzal klídek, ale kteří mně po počátečním oťukáni vzali mezi sebe… Ryby? Nedaří se, no…

Kochy:
Probouzí nás sice krásné ráno, ale předpověď tropických veder nevěstí nic dobrého. Honza stahuje po 48 hodinách své montáže a chystá poslední pokus na poslední přelstění zdejších velikánů. Nastažuje mix dvou kuliček a to Big B od Mika a Makrely od CDB na jeden prut a na druhý plovoucí ananas cca 40 cm nadedno, až ke korunám vodních travin. Já stále zůstávám u kuliček od Karla. Lehce přikrmuji pod břeh a užívám si dne bez všedních starostí. Jsme absolutně v pohodě. Rytmus přírody nás absolutně pohltil a už nevnímáme čas. Vnímáme jen ráno, den, soumrak a noc, nic víc. Nikdy jsem nic podobného nezažil. V klidu pokuřuji cigárka, občas si dám kávu a něco pojím… Od příjezdu jsme viděli čtyři lidi , kdýž pominu jednu „masařku“, která chodí za zatáčku na kapříky, aby měl co vyměnit v hospodě za alkohol nebo peníze. Včera dorazil místní porybný a v pohodě s námi pokecal. Zajímal ho jen pořádek u vody a bylo mu jedno, že můžeme lapat NONSTOP. Více takových pohodových a sportovně smýšlejících MO… Tak a zase přichází ten nádherný, uklidňující soumrak. V tomto rozpoložení bych nebyl schopen na MRK napsat slovo „prdel“ natož slovo „kokot“ ?. Uléháme k prutům a čekáme na jízdu, včera přišla v deset večer, tak uvidíme… Moc bych přál kapra Honzovi, už btři dny mu to nepíplo a já se cítím trochu vinen. Pozval jsem ho na krásnou panenskou vodu a čekal spousty záběrů. Je půl desáté, měsíc opět krásně ozařuje okolí a nás z lehátek zvedá další jízda na můj pravý prut. Už to máme secvičené, tady nesmí ryba dostat ani vteřinu. Začínám být rád za traviny. Když se ryba pustí do strany, tak nabaluje travinu a tím tlumí svůj výpad a úprk, my máme tím pádem nějaké vteřinky navíc. Tentokrát mi start k prutům malinko trval, asi vteřinku jsem zaraženě seděl a civěl na poskakující prut ve stojanu. Kapřík nádherně bojoval, i když bylo od začátku jasné, že to není námi očekávaný velikán, ale nevadí, ještě mám před sebou dvě noci. O půl jedné mně probouí další jízda, probouzí mně kapřík okol 50 cm, ale to už sem nepatří, to se týká pátku :)

Pátek

Honza:
Tento den bych shrnul do jedné věty… Balení, loučení, odjezd, bezproblémový dojezd a návštěva bowlingu s kamarády…

Kochy:
Po noční jízdě přehazuji a jdu spát. K ránu mně budí Honza s tím, že před námi zvesela skotačí bobři. V šest hodin dostává konečně jízdu Honza na double od Mika a CDB, by mně zajímalo, která kulička kapříka zlákala hihi. Podebírám kapříka kolem 50 cm a jdeme si ještě zdřímnout. Ráno se Honza s konečnou platností rozhodl, že odjede po obědě domů. Pomalu balí a já přemýšlím, jak se nachystat na poslední dvě noci o samotě. Mám už poslední tři hrstičky kuliček od Karla a ty budou muset stačit, budu tedy lapat s PVA… Je půl dvanácté a Honza už má pobaleno na odkezd. Jediné co chybí je stzžení prutů a nechat se odvezt do vesnice k autu. Jedna část dovolené končí, v té druhé části vystřídá Honzu Švec, ale ten bude chytat dost daleko odemne. Poslední společná bašta z konzervy a už jen víkend. Normálně se na víkendové chytání těším, ale teď už vím, že víkendová chytačka se dá přirovnay ke „ krátké výpravě k vodě“… Švec přijede pln optimismu a natěšen, trošku ho lituji, neměl možnost zažít to co mi tento týden. Spousta kamarádů mi před odjezdem říkal, že pokud už teď nic nechytnu, tak jsem „hovnochyt“ haha. Po týdnu se tomu směji a přeji každému zažít to co jsem zažili my dva s Honzou. Voda je to krásná, složitá, ale je zde velmi obtížně „ukecat“ trofejního kapra k záběru. Fotky kaprů ze soukromých vod od nás nebo ze zahraničí mně nechávají klidným. Dobře, že tam jezdí spousta opěvovaných kaporaqřů, aspoň mám tady klid :). Honza odjíždí a zůstávám sám…

Pátek - Pondělí

Kochy:
Už jsem doma v Brně a teď si vzpomínám na poslední část výpravy kdy Honza odjel a jeho místo vystřídal kámoš Švícko, neseděli jsme teda spolu jako celých šest dní s Honzem, ale nebyli jsme od sebe dál než 50m. Přes to jsme se viděli minimálně, jen když jsem vyrazil pro horkou vodu na kávu a na jedno cigárko. Ono pár dní samoty člověka pěkně rozbourá a to v dobrým slova smyslu. Pro mne bylo šest dní pod širákem ve společnosti Honzy dobrou zkušeností, příroda nás oba pohltila a začali jsme vnímat věci, kterých si člověk normálně nevšimne. A po jeho odjezdu se vnímání okolí trochu pozměnilo, je to tím, že je člověk na místě sám jen se svými myšlenkami a přírodou, nemá jiný podněty než sebe a přírodu. To je potom válka v mozku, naštěstí jsem byl už s přírodou srovnanej z prvních šesti dní a nocí. Zbytek výpravy už nepojmu den po dni, ale jako celek. David měl chystanej celý týden flek a přijel dost natěšenej, tato voda se jistě pyšní krásnýma rybama, které se nikdy s háčkem nepotkaly a dost možná ani s boilísem. Těch pár co jsme vytáhli s Honzem bylo nadupanejch energií a břicha měli těsně před prasknutím nebo chcete-li před třením. Teď pověsit na prut jikernačku větších délek, tak to bude 100% o osobáku, jen by to chtělo ještě hodně velkou dávku štěstí ve vázkách. Když jsem viděl, co dokáží kapříci kolem 60cm s tak překvapivě malýma ocasníma ploutvema, vytáhnout kapra nad 10kg by byl mazec. Mohli jsme si vybrat místa, kde není tolik vázek, ale to by nebylo ono, to už můžem vyrazit plnit foťák fotkama na Merenye. V duchu se směji těm ultralovcům trofejních ryb oplývajících zážitky s bojovnýma rybama, rybářům znajícím nejnovější hity anglické kaprařiny. Taky jsem si vzpoměl na Bachyho z MRKu a jeho „vláčák“ a představoval si, co by tam s tím chtěl dělat:o) Kapříci kolem 60cm dokáží nadělat pěknou paseku. A nejde ani tak o bojovnost jako o první vteřinu po záběru. Když se kapr sekne a napálí si to do padlých stromů, ty co jsou od něj nejdál jsou max10m a hned vedle od něj někdy i 1m leží další. Mohli jsme si vybrat lokalitu s více otevřenou vodou, ale tam by jsme se museli dělit o vodu s jinejma a ne vždy kaprařema. A navíc po velelovech na vodách typu Jestřabice je tohle adrenalin, o kterém se nám ani nezdálo. Někde na začátku jsem psal o tom, že ležet v biwaku se zapnutým příposlechem je nemyslitelné. Ono navíc zaleží i na postavení prutů a možnosti uchopit prut prakticky okamžitě při záběru. Ideální by bylo sedět u prutu celou noc, ale kdo tohle vydrží? Maximum co jsme mohli udělat bylo postavení prutů na dosah z postele a nezapínat spacáky. A díky tomu se podařilo do pondělí pár ryb vytěžit. Ještě bych rád vzpomenul trefné přirovnání Švícka o brzdě. Zahlásil něco v tom smyslu, že baitruner na svých navijácích má na záběr naštelovanej asi jako přední brzdu při zdolávání kapra nad 70cm na Jestřabicích. Docela mě tím pobavil, ale pravdou je, že povolený cívky absolutně nehrozí. Lov s Ševcem se nesl v podobném duchu jako lov s Honzem v týdnu. Záběry přicházely pravidelně s příchodem tmy a v nepravidelných intervalech pokračovaly do rozbřesku. Jedinou anomálií byly dva záběry jeden můj a jeden Davida. David se někdy v sobotu dopoledne nebyl ochoten smířit s myšlenkou, že by měl čekat hodiny až do soumraku. Nachystal plovoucí montáž tak, aby po nahození plaval halibut pár decimetrů pod hladinou. Do PVA sáčku narval mimo nástrahy také dva suché kousky klacíků a PVA nepropíchal, olovo použil průběžné s bročkem na odměření hloubky. Po náhozu sáček vyletěl pod hladinu, vyvalilo se trocha bublin a dřívka odplavala. Pokuřoval jsem cigaretku, trávil jednu z mála chvil u Davida s kávičkou, protože jsem věděl, že to přes den neťukne. Nevím jak dlouho to trvalo, ale David mi přišel oznámit, že přišel právě na tuto montáž o rybu, nedala mu šanci. Kapr měl kolem 70cm a bral si padesátku vlasec přes dotaženou brzdu, až se nakonec před vázkama vyřízl. Škoda, přál bych mu ho. Můj záběr za bílého dne probíhal asi tak, že jsem v neděli ráno vyrazil kolem deváté za Davidem na kávu a nezbytnou cigaretku, pro jistotu jsem si vzal jako vždycky příposlech, ale nepovažoval jsem ho za důležitý, snad jen jako přítěž nebo aspoň jako ochranu před zloději. Plkáme a najednou začal příposlech řvát. V první vteřině jsem to nechápal, ale v zápětí následoval sprint stodeseti kilogramů keři. Po cestě jsem ztratil boty a k prutů jsem doběhl ve chvíli, kdy si přes dotaženou brzdu kapřík odebral asi 20m kmenu a prut se ohýbal ostře do strany někam pod levý břeh mezi vázky. Kapříka jsem po chvíli zázrakem dostal Davidovi do podběráku, který mi mezi tím donesl ztracené boty. Kapřík měl 58cm, ale moc potěšil. David se kolem oběda pobalil a odjel, já jsem se rozhodl, že si dám ještě jednu noc o absolutní samotě na jeho místě. Odvezl mi biwak, ve kterém byly po celou výpravu pouze věci a nechal mne s nezbytnou výzbrojí na místě. Co je to nezbytná výzbroj? To raději ani psát nebudu, bylo by to na dlouho. Každopádně už vím, co sebou na krátký víkendový výpravy nepotřebuji. Zůstal jsem poslední noc sám a široko daleko ani živáčka, v poklidu jsem hodnotil, co mi přinesla tato dovolená a co odnesla. Přinesla perfektní uvolnění a poskládání myšlenek, uvědomění si, co je důležité a co ne. Měl jsem dostatek času myslet na to, co to vlastně kaprařina je. Je to obrovskej obchod se sny neustále přiživovanej? Je to neustálá touha po chycení stále větší ryby? Je to prostředek přiživení svého ega? Je to prostředek k tomu ukázat, že na to mám? Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna :(

Honza&Kochy

Rekapitulace:
Honza:
Víceméně není co rekapitulovat, jelikož se nic podstatného nestalo… Děkuji Kochymu za nádherně prožítý pohodový týden, i když se rybám nechtělo, vůbec se za to nezlobím, to je prostě rybařina, není třeba mít žádné výčitky. Díky za jeho článek a popis toho, co jsme prožili na stejném místě... Miras mi ukázal, že dvě noci, pokud je štěstí a trochu se to umí jsou více než týden. Doufám, že už na mně není naštvaný haha.

Kochy: Pro mne byla tato výprava zlomová a jediné co jsem si odnesl, je myšlemka na ochranu už tak dost zdevastované přírody, protože když si ji chránit nebudem, brzo nebudem moci takhle nádherně zarelaxovat a aspoň na pár dní se vrátit ke kořenům. Nebude-li čistá příroda, nebudou ani tak intenzivní zážitky při lovu kaprů.