Už na setkání Carp Clubu v prosinci 2008 jsem dostal pozvánku od Jardy Těšínského k zachytání si štik na jeho rybníku Hejlov. Prý je tam hodně velký problém chytit štiku pod 70 cm, což znělo velmi, ale velmi lákavě. Bohužel hodně dlouho se nepodařilo najít dostatek času k realizaci tak lákavé nabídky.

fotogalerie

Debatu na dané téma jsme obnovili na výstavě Forfishing v Praze koncem ledna 2010 a stanovili termín návštěvy hned na následující týden. Původně plánovaná sobota 6.2.2010, která by vyhovovala jak Pavlinovi, tak Honzovi, tak i mně, bohužel neklapla, a proto jsme dohodli čtvrtek 4.2., který byl však skousnutelný pouze pro Honzu a mě. Bylo mi líto, že KP nepojedeme v kompletním složení, ale tak to prostě dopadlo…
Vzhledem k tomu, že definitivní termín jsme s Jardou dohodli až v úterý odpoledne, tak nám nezbývalo příliš času na přípravu.
Vybavení se nám podařilo sehnat poměrně snadno, horší to bylo s rybičkami. Když jsem ve středu odpoledne telefonoval s Jardou a hrdě mu sdělil, že jsem „vybral“ celé akvárko v rybářských potřebách a získal nádherných 12 karásků, tak se mě suše zeptal: „A co tam budeš dělat za hodinu? Když to jde, tak se dá chytit i 60 štik ve 3 lidech za den!“
Podařilo se mi zjistit, v kterých RP mají plotičky a vyslal tam Honzu, který zakoupil dalších 20 kousků rybiček – opravdu pěkných plotiček v té správné štikové velikosti. Ufff, to bychom měli.
V porovnání s Honzou jsem zkušený dírkař, protože Honza tento druh rybařiny nezkusil vůbec nikdy, kdežto já mám už odchytáno celých  5 prutohodin :).
Ve čtvrtek v 9:00 se potkáváme s JT u Billy v Pelhřimově a společně vyrážíme na Hejlov. Ve vesnici cca 1,5 km od rybníka musíme nechat auta, protože cesta je díky vysoké vrstvě sněhu neprůjezdná. Zaplaťpánbůh, že výbava na dírky je v porovnání s cajkem na kaprařinu prakticky nicotná, jinak bychom zapadli už po pár metrech. Za několik desítek minut jsme na místě. Před námi se rozprostírá krásná, zasněžená louka – prý je to rybník, kde budeme chytat :). Je krásné zimní dopoledne – teplota se vyšplhala až na -3ºC, je však bohužel zamračeno, což však nikterak nekazí dobrou náladu všech zúčastněných.
Vrtáme díry do ledu a připravujeme si cajk (krátký, tvrdší proutek, vlasec 0,35 mm, 5g splávek, ocelové lanko a větší jednohák bez protihrotu). Za tu krátkou dobu než se mně a Honzovi podařilo navázat naše proutky, tak se Jardovi podařilo dostat na břeh 4 štiky kolem 80 cm! Masakrrr.
Navázáno a šup s ploticí do díry. Za malou chvilku chytám svou premiérovou hejlovskou, pěkně vypasenou zubatku! Nádhera!
Nemá smysl popisovat každý záběr zvlášť, protože vše probíhá podle stejného scénáře. Poté, co splávek zmizí v díře, následuje po cca 3 vteřinách zásek. Zdá se to být málo, ale za celý den nebyly proměněny jen 2 záběry z celkových 26! Jen jedna štika měla háček hlouběji v tlamě, zbytku háček vězel krásně na krajíčku. Poté, co štika vystrčí hlavu z dírky, tak se uchopí za hlavou a vytáhne na připravenou podložku nebo se na podložku vytáhle přímo za lanko nebo se vyháčkuje přímo v dírce.
Džejtýho sedmdesátka - po vytažení zubatky z vody ji Jarda okomentoval: „Zase sedmdesátka…“ Tuhle hlášku jsme slyšeli 2x, přičemž metr prokázal, že se jednalo o štiky 88 a 89 cm. je vidět, že i mistr tesař se utne, resp. ztrácí odhad :).

Rekapitulace
Prý jsme trefili den, kdy to nešlo, patrně díky tomu, že nesvítilo sluníčko. Honza i já jsme však byli s výsledkem maximálně spokojeni, spíš však doslova nadšeni! Honza dostal na břeh 8 štik, já 5 a Jarda 11. Jediný, kdo chytal štiky průběžně po celý den, byl Honza, který byl věrný jen té své jedné dírce. Jarda i já jsme měli podstatně úspěšnější dopoledne, přičemž odpoledne jsme se snažili změnit skóre změnou dírek, což však přineslo prakticky nulový efekt. Nejzuřivější souboj s rybou svedl Honza, bohužel se nejednalo o vysněnou metrovku, nýbrž o podseknutou „džejtýho sedmdesátku“ :). To byl fakt mazec… Králem dne se stal Honza, který chytil největší štiku dne – 96 cm.
Z celkové počtu ryb se chytilo 21 ks přes 80 cm a pouze 3 menší (2 přes 70 cm a jedna nástražní :) ). Je neuvěřitelné, jaké krásné štiky a v jakém množství se v Hejlově nachází, vždyť před 6 lety jich bylo při napouštění rybníka nasazeno pouhých 17 ks. To, že se zde mají dobře je vidět i na jejich válcovitém tvaru těla.
Co víc ještě dodat? Snad jen to, že Honzova i má premiérová chytačka štik na dírkách se nesmazatelným způsobem vryla do našich pamětí.
Díky Jardo za pozvání, fakt to bylo super!

Miras

PS: Pár soubojů se podařilo natočit i na kameru, takže časem dáme nějaký sestřih i na stránky KP.