fotogalerie

Kdo si počká ten se dočká… Skoro už jsem tomu přestával věřit…. Ale vezmu to hezky popořádku…

Nezačalo to vůbec dobře. V pátek kolem polední mi volal Vilda: „Čau, kde jste?“ Trochu mě ta otázka překvapila. „No kde bychom byli, v práci“, odpověděl jsem. Trochu jsme pokecali, jak jinak než o rybách, a já se dozvěděl, že Vilda je se svými parťáky už pátý den na Labi někde u Litoměřic a ještě si ani jednou pořádně nesekli (vyjma jednoho tlouště)! Celkem mě ta zpráva rozhodila, ale co, není Labe jako Labe, my jedeme k Lysé a tam to třeba zrovna půjde… Další nepříjemnou zprávou byla SMSka od Petra, něco v tom smyslu, že je to v p….i, a že musí zůstat celý víkend v práci. Začátek jako hrom.

K vodě jsem dorazil navečer kolem šesté hodiny. Asi za hodinu jsem po telefonu navigoval na místo kamaráda Jirku, pro kterého bude chytání na boilies premiérou… Vše nachystáno, nahozeno… Popíjíme pivečko, grilujeme kuřecí křídýlka a vychutnáváme si všudypřítomnou pohodičku. Murphyho zákony však fungují dokonale…. Klídek přerušuje tiché kvílení Jirkova navijáku. Chaos, zbavit se piva, odložit kuře, seknout kapra…. Vše se zatím daří, jen aby toho snad nebylo málo, tak mi ještě zvoní telefon. Volá Honza a dožaduje se navigace. Musí počkat, tedˇna to prostě není čas. Za chvíli už mohu gratulovat Jirkovi k jeho první rybě chycené na boilies. Je to krásně zbarvený kapřík-šupináč 65 cm a +/- 6 kg, zabral na domácí boilies z rybích mouček namočené v dipu s příchutí ryba od Carp systemu.. Ještě pár snímků a už je kapřík zpátky ve vodě. To byl celkem fofr, tak rychle jsme záběr nečekali. Konečně přišla řada i na Honzu s Pavlem, navigace se zdařila a za chvíli už jsme viděli přijíždět jejich Felicii. Pro tento víkend jsme byli tedy kompletní… Kolem jedenácté měl záběr Pavel (Bubka), o kapříka kolem 50-60 cm však přišel těsně u břehu ve stulíkách, a to zřejmě chybou špatně uvázaného uzlu na obratlíku. Tento záběr byl však poměrně nadlouho tím posledním….

Po klidné noci jsem si vychutnal ranní kávu, vytáhl pruty z vody a vyrazil za pracovními povinnostmi. Z vyprávění kluků vím, že jsem o nic nepřišel. Bylo velké vedro a celý den se prý odehrával ve zcela monotónním duchu. Pavel (Bubka) to zřejmě vystihl nejlépe:“Budˇse žralo a nebo spalo“. Cestou zpátky k vodě jsem koupil do bandasky pivečko a těšil na slíbenou „krkovičku na grilu alá Pavel (Bubka)“. Nic na mě však nečekalo, kluci byli tak přežraní, že prostě odpočívali. Políčil jsem tedy na kapra a mlsně obcházel kolem právě se roztápějícího grilu. To čekání stálo za to…. Bašta to byla náramná… Ukusoval jsem krkovičku a jen tak mezi řečí poznamenal: „Hele ryby, mám plný ruce, žeru!“ a světě div se Murphy zase zaúřadoval – jízda! Jako obvykle – trochu zmatku, ale zásek sedí…Konečně se mi podařilo chytit kapříka i na Labi, kde se mi letos zatím vůbec nevedlo (9 dní bez záběru). 52 cm na boilies domácí výroby. Ani jsem nestihl znovu nahodit a přišel záběr i na druhý prut… větev asi tak 50 cm :o))) a na peletu! Paráda, jsem v rybě! :o))) „Přezbrojuji“ na kouli velikosti pingpongového míčku a spolu s několika rozpůlenými kuličkami nahazuji tak do 1/3 řeky. Kolem půl jedenácté se ozývá krátké pípnutí, stíhám ještě v kliku dojít k prutu, a pak už následuje pomalá, rozvážná jízda. Zásek a na háčku cítím větší rybu… Vše probíhá hladce, až na maličkost, přede mnou je asi tak pětimetrový pás stulíků… Tady teprve začíná to správné rodeo, šokovka však drží. Překvapuje mě jedna věc, jsem totiž úplně klidný. Velikost ryby si netroufám odhadnout, protože ji zaprvé nevidím a zadruhé proto, že je ryba stále ve stulíkách a to silně zkresluje. Baterku nepoužívám, abych kapra nepoplašil, to se však daří mým přátelům, kteří fotí a fotí a bleskají a bleskají…. Konečně! Honza podebírá kapra a společně ho vynášíme na břeh. Zrada! Síťka podběráku praská a kapr vypadává do trávy těsně u břehu. Následující vteřiny si nepamatuji, Honza však tvrdí, že jsem skočil a zalehl kapra takovým způsobem, že by se za to nemusel stydět ani prvoligový fotbalový brankář… Teprve tedˇ mi dochází co se vlastně stalo a začínají se mi podlamovat kolena. Vynáším kapra dál od vody na podložku. Nádherná ryba! Šupináč jako prase! Metr ukazuje 77 cm. Napětí jak hrom. Co ukáže váha?...... 12,52 kg, po odečtení hmotnosti podložky – 11, 52 kg! Je to tam! Je to tam! Osm let jsem čekal na okamžik, kdy chytím kapra přes 10 kg. Osm let! Chytil jsem spoustu ryb těsně pod 10 kg, ale konečně teď je to tam! Má radost je o to větší, že boilies, na které jsem zatím svého rekordního kapra ulovil je mé vlastní výroby – žádné aroma, jen rybí moučky – bomba!

Tenhle okamžik stojí za ty roky čekání…. Kluci fotí jak šílení, Pavel dokonce vše nahrává na kameru… Dokumentace jak má být… Vše však probíhá velice rychle a během několika málo minut je ryba vrácena vodě. Díky… Přijímám gratulace od svých kolegů a stále tomu nemohu uvěřit… JE TO TAM! Další záběr má Pavel, ale seká do prázdna. Potom je na řadě Honza. Zdolává nádherně stavěného lysce +/- 50 cm. Ten až jednou vyroste… kéž by se mu to povedlo….. Jirkovi se dnes nedaří, zato já mám zřejmě svůj den – záběr zase na třicítku kouli, bohužel na druhém konci vlasce necítím žádný odpor. Zjišťuji, že se kulička při náhozu omotala kolem ramínka háčku, takže háček byl zcela přilepen k boilies a nemohl se tedy zaseknout. To se holt stává… V pět hodin ráno mám záběr na peletu. Dost slušná ryba se však ve stulíkách zbavuje háčku a prchá… A to byl také poslední záběr této víkendové výpravy.

Závěrem chci poděkovat svým kolegům, kteří mi fandili a skvěle asistovali přímo u vody i všem ostatním, kteří mi drželi palce. Přeji všem slušným rybářům hodně úspěchů v honbě za svým vysněným úlovkem, jednou to určitě vyjde!

Miras
PS: Už zase věřím, že trpělivost se vyplácí, jen u někoho to trvá trochu déle…