fotogalerie

Tak jsem se dočkal… Po nekonečně dlouhém měsíci jsem se konečně taky dostal k vodě. Hurááá. Protože jsem byl, jako poslední dobou už tradičně, v časovém presu, tak jsem využil Honzovy nabídky chytat na jeho místě na Jizeře. Plán byl následující – dvě noci rybolovu a přes den práce na rekonstrukci bytu.

Pátek

K vodě jsem přijel kolem sedmé hodiny večerní. S krmením jsem si vůbec nedělal hlavu, domácí boilies už došlo a tak jsem zase po dlouhé době chytal na hotovku. Do vody jsem poslal pár kuliček „tutové tutiny“ od Richworthe a za chvíli jsem nahodil první prut, druhý se mi nahodit už nepodařilo – hrčák jak blázen, tep za hranicí únosnosti a vysoká hladina adrenalinu. Boj se podobal spíše přetahované, protože „povolit znamená ztratit“. Pokud se chytá těsně u potopených stromů, tak to ani jinak nejde. Tentokrát jsem zvítězil já a kapr-domorodec (štíhlejší tělo, mohutná ocasní ploutev a tmavší barva těla) šupináč 61 cm mi na pár okamžiků zapózoval na podložce. Cvak, cvak a šup s kapříkem zpátky do vody. Díky a zase někdy příště…. No začíná to hezky… Do rána se však už vůbec nic nedělo. Nevadí, alespoň jsem trochu dohnal spánkový deficit.

Sobota

Tentokrát jsem byl u vody už kolem šesté večerní. Dnes proběhlo vše zcela hladce – nakrmit, nahodit, rozložit křesílko a pak pohodááá. Jen tak jsem seděl a „dobíjel si baterky“. Kochal jsem se krásou okolní, civilizací ještě nedotčené, přírody a bylo mi prostě nádherně….. Šok, jízda a….. nic, žádný odpor, žádná montáž, jen volný vlasec. Co je??? Asi jsem musel špatně uvázat uzel. V těchto věcech jsem hodně precizní, ale co když …? Znovu jsem navázal, zkontroloval, zda je vše, jak má být, nahodil a čekal. Přes noc však žádný záběr nepřišel. Je to celkem s podivem, z úseku o pár kilometrů výše proti proudu mám zcela opačné zkušenosti – záběry bývají zpravidla v noci, a tady nic. Takže relativně klidná noc až na to, že jsem musel, chtě nechtě, poslouchat podřadný rock z koncertu, který se konal asi tak 2 km proti proudu, a že to byl rachot…. V osm ráno mě vzbudilo jedno pípnutí hlásiče a pak jízda. Sekl jsme a zase nic, jen volný vlasec. Do pr…. to už není přeci možné! Lehce jsem zabral za vlasec a lup a znovu a znovu. Ahaáá, tak tady je ten „zakopanej pes“. Tak tenhle vlasec (Sufix kouřové barvy) mi už nesmí do baráku! Protože mě už zase tlačil čas, tak jsem vše sbalil a odjel.

Rekapitulace:
3 záběry za 27 hodin rybolovu, to skutečně není mnoho
2 utržené ryby – to bolí, snad se jim podaří zbavit se háčku
1 zdolaná ryba – po dlouhé pauze to potěšilo
vlasec – už jsem ho vymotal a nikdy ho nechci vidět
Miras