fotogalerie

Má manželka Míša stráví s dětmi týden v jednom hotelu v Jizerkách, kde bude probíhat akcička „Pět elementů“, kde budou děti modelovat, kreslit, plavat atd. Tím pádem se mi naskytla možnost týden trávit v režimu „práce-řeka-práce“, čehož jsem mile rád využil.

Strašně rád bych popisoval každý den zvlášť a vypisoval jednoho kapra za druhým, ale bohužel není o čem psát. Ten týden byl absolutním propadákem. Na druhou stranu mě trochu uklidňuje fakt, že v tu dobu byla řeka mrtvá i v ostatních úsecích. Ale to už předbíhám….

V sobotu jsem se k vodě dostal kolem sedmé hodiny večerní. Nejen, že místo, kam jsem se chystal, bylo obsazené, ale navíc mě šokovalo i množství rybářů všude kolem. Prostě masakr. Prý se rozkřiklo, že se tu chytil pěkný sumec a podle toho to tu i vypadalo – na vodě samá bójka na sumce a břehy lemované pruty s rolničkou na špici, trčícími k nebi. Tolik sumcařů najednou jsem snad v životě neviděl. Prošel jsem cca 5 km úsek řeky a nakonec se usadil na místě, kam jsme sice původně moc nechtěl, ale v danou chvíli tam v okolí alespoň nikde nebyli žádní rybáři.
V klidu jsem si zakrmil, natáhl budíka na 3:45 a šel si lehnout.
V neděli ráno ve 4.00 nahazuji. Na jeden prut dávám 18 mm kuličku banánového boilies Drunken Monkey od Black Label Baits a na druhý 30 mm kuli tuňáka ve směsi Královský losos od Mikbaits. A nezačalo to vůbec špatně. Už po třech hodinách jsem dostal na břeh šupíka 8,1 kg na banán. Za další dvě hoďky pak 4 kg šupináče. Hmmm, dobrý začátek. Přes den se udělalo doslova nechutné vedro a vše nasvědčovalo tomu, že přijde bouřka. Věřil jsem, že po bouřce to půjde ještě lépe než doteď. Bouřka skutečně k večeru přišla - krásně si zabouřilo, blesky si polétaly nebem, kvalitně zapršelo, a i změna přišla, avšak směrem k horšímu:-(.
V pondělí brzy ráno razím do práce a kolem šesté hodiny odpolední jsem zase zpět. Od teď až do pátku tu se mnou bude chytat i Pavlin. Co se týká ryb, tak nastala skutečná bída. Sem tam tloušť, občas cejnek.
V úterý ráno budí Pavlina můj hlasitý výkřik:“Nééééé, do p..i!“ A co se tedy stalo? Měl jsem krásnou jízdu na dvě banánové kuličky.Ryba bojovala jen jsou vahou, žádné divoké výpady. Byl jsem si jistý, že mám na prutu opravdu velkou rybu. Zdárně jsem ji dostal ze 70 m vzdáleností až téměř ke břehu, skoro na délku prutu. Po celou dobu se mi ryba ani neukázala, stále se držela při dně, a to i u břehu. Náhle mi bleskla hlavou myšlenka :“Alespoň se ukaž…“. Hned poté olovo lehce povyskočilo nad hladinu a vše bylo v háji. Brzdu jsem měl dostatečně povolenou, žádnou chybu při zdolávání jsme neudělal, ale bohužel mi nebylo přáno tu rybu alespoň spatřit, natož ji dostat na břeh. Hned poté balím a valím do rachoty, zpět jsem zase kolem šesté. Sem tam tloušť, občas cejnek. Ryby neberou, takže mám dostatek času na to, abych udělal fotky pro článek o peletách, který mám už více než rok hotový.
Středa absolutně ničím nepřekvapila. Sem tam tloušť, občas cejnek. Zpestřením byl pokec s chlapíkem od Liberce, který se usadil o pár set metrů nade mnou.
Ve čtvrtek po práci přijíždím na své míst a je tam plno. Nezbývá mi nic jiného jež se usadit pod dvěma sumcodráždiči a holt chytat o kus níž, což by stejně ničemu nemělo vadit.  Sem tam tloušť, občas cejnek
V pátek, ve 4 hodiny ráno, podebírám Pavlinovi kapříka-lysce cca 50 cm, který sice nikterak nevyniká svou velikostí, ale rozhodně se jedná o velice zajímanou rybu, co se týká genetických dispozic. Tak tohohle kapříka chytit za pár let, skákal bych radostí metr vysoko. U mě je to klasika - sem tam tloušť, občas cejnek. Tak dnes mám před sebou poslední noc, pořád věřím, že přijde podobný záběr jako v úterý ráno.
Sobota 4:30 – konečně jízda – menší kapřík se však po chvilce vypíná. Poslední noc nerozhodla. V 5:30 odjíždím.

Rekapitulace
Shořel jsem jako papírovej čert, ale to k rybařině patří. Za 6 nocí jsem chytil jen 2 kapříky, nějaké tlouště a pár cejnků. Víc nic. Bohužel jsem se trefil do doby, kdy byly ryby zcela apatické vůči jakémukoliv krmení. Dokonce jsem se pokoušel chytit nějaké kapříky na pelety, ale ani na ty to nešlo. I přesto jsem byl u vody moc rád. Za zmínku stojí ještě nádherné západy slunce, které zdobily oblohu často až neuvěřitelnými odstíny barev.

Miras