Mám depku, jsem strašně zklamaný, je mi zle, mám v sobě šest piv…. Možná právě proto mě napadá toto zamyšlení. Nejsem schopen říct, zda bych toto napsal ve stavu absolutní střízlivosti, ale cítím potřebu se podělit o to, co mě právě napadá….

Zdá se mi, že čím více se člověk na něco těší, tím více to stojí za hovno! Na každou rybářskou výpravu se strašně moc těším, věnuji tomu vše, co jen se dá, ale výsledky stále nepřicházejí, kapr přes 10 kg mi stále uniká…. V čem to jen může být? Možná v tom, že se příliš mnoho těším…. Právě jsem se vrátil z hospůdky, kde jsem s napětím sledoval utkání s Řeky, moc jsem se těšil, že náš tým postoupí do finále EURA 2004. Ve skrytu duše jsem doufal, že to dopadne lépe než náš národní tým v hokeji na MS 2004… Bohužel situace se opakovala… SPANILÁ JÍZDA A PAK PÁD… Tak jako nás pokořily USA v hokeji, stejně nás dostali do kolen i Řekové…. Moc to bolí… Ptám se: „PROČ?“ Cožpak neumíme dotáhnout věci do konce? Já si myslím, že je to otázka štěstí a smůly. Říkám si však:“ Kdy se to už, kurva, změní, přeci to nemůže trvat věčně?“ Sny jsou od toho, aby se plnily… Má to však smysl, pokud chybí ŠTĚSTĚNA? Zůstávám sice optimista, ale začínám pomalu pochybovat…. Jsem logik, ale když prohrávají lepší týmy, které jen neměly „ ten kousek posranýho štěstíčka“, tak si tak říkám, co mě asi tak ještě čeká a hlavně za jak dlouho si to štěstí sedne i na vola, jakým jsem já!

Stále čekám na toho svýho kapra jako tele, už osm let a stále věřím…. a i když pomalu pochybuji, tak doufám, že se to jednou zlomí a bude líp… a pak už jen lépe a ještě lépe…
Proč mě to tak napadá??? Pozítří jedu s kamarády z KAPŘÍ POHODY na týden na ryby na Labe mezi Čelákovice a Lysou…. Málo spánku, velké přípravy, precizní připravenost, báječné plány…Jako obvykle se moc a moc těším…. Asi bych snad ani neměl… ale to bych nebyl já… optimista nebo vůl, nebo obojí…! Jen aby si „TO“ na mě už konečně také sedlo…
Hodně úspěchů všem přeje Miras.