fotogalerie

Červenec 2009 

Pět let je dlouhá doba, obzvláště v rybařině. Dokončuji práce na novém webu, naháním kluky ohledně aktualizace jejich životopisů a přitom pročítám svůj vlastní rybářský životopis z doby před pěti lety. Hlavou se mi honí všechno, co jsem prožil při posunu do stavu, ve kterém se nacházím nyní.

Ale pěkně postupně. O rybařině jsem spoustu let jen snil,  provozoval ji „na černo“, a poté ji  legalizoval regulérními testy v místní organizaci Benátky nad Jizerou (díky svému, již bývalému tchánovi). Posun do odvětví kaprařiny, kterým se zabývám nyní, má na svědomí zejména kontaktování Mirase, zbytek už se tak nějak vyvinul sám.

První výprava za kapry se udála u Labe,  pamatuji si na první napíchnutí kuličky, rady od Mirase a nahození.  Nic jsem samozřejmě nelapil, ale díky spartakiádnímu lehátku, které mě nenechalo vyspat se (byla to klasická „přesnočka“), jsem měl možnost nad tím vším dále přemýšlet.

Začalo první nakupování, vybavování, obměny cajku a najednou jsem se ocitl s klukama na první, delší výpravě v Západních Čechách. S vlastním stojanem, baitrunnerem, děličkami a lehátkem a já nevím čím vším ještě, jsem lapnul na předipovanou Richworth jahodu jednoho z prvních kaprů na boilies (úplně první byl z Jizery, měřil 65cm, byl to šupík). Myslel jsem si, že mi patří celý rybářský svět, ale ouha…

Na této výpravě také vznikl a později byl i realizován projekt „Kapří pohoda“. Rozjeli jsme web, který od té doby pro KP administruji. Začali jsme pořádat srazy Kapří pohody, které si již vydobyly pevné místo v kalendáři každého rozumného kapraře :-)

Díky lidem okolo rybařiny, které jsme poznával zejména na našich srazech, jsem měl možnost přemýšlet o tom, kterou cestou se v rybařině vydám dál.. Snil jsem o velkých kaprech z velkých vod. Díky rozvodu (náhlá spousta volného času)  a seznámení se s Rafanem jsem dostal možnost na několik takových vod zavítat. Zjistil jsem, že to není sranda, že nejdůležitějšími veličinami pro úspěch na takových výpravách jsou čas a informace, a také poznání, že je prakticky vyloučené být na takových vodách sám a užívat si klid a pohodu. Rok, od kterého jsem si sliboval velké ryby, se změnil v poznání, že tudy moje cesta nepovede.

Uvědomil jsem si, že je třeba mít radost z každého kapra a začal se více věnovat revírům, na nichž si mohu užít především maximálního  klidu, a to i za cenu, že takové revíry zrovna neoplývají  rybami okolo 20 kg. Umím se radovat z ryby, která nemá dvojcifernou kilogramáž. Zkrátka jemná kaprařina, to je to, co mě baví a to, v čem bych se rád rozvíjel. U vody už také rád pobývám sám, což jsem si před pár lety nedovedl ani představit.

Změnil jsem také pohled na striktní „chyť a pusť metodu“, kterou jsem v dobách svých začátků razil. Ve své podstatě nemám problém s akceptováním lidí, kteří si několik konzumních kapříků od vody ročně odnesou. Pokud berou v potaz možnost šance pro přežití trofejních ryb a šetrnost k přírodě, tak je to ok.

Rybařinu beru jako příjemný životní osud, který mi dal možnost seznámit se s lidmi, které bych jinak nepoznal, dala mi možnost poznávat přírodu, užívat si ji a respektovat ji.

Uvidíme, kam mě rybařina ještě dál zavede!
Nedávám si žádné cíle, co se váhy kaprů týče. Upřednostňuji cíle v podobě možnosti opětovných návratů na revíry, které jsem si oblíbil, a které mají šanci přežít v dnešní době masivního růstu počtu rybářů.

Poznámka: Již cca 4 roky aktivně pracuji pro MO ČRS v Benátkách nad Jizerou. Zatím v roli zapisovatele na schůzích, člena výboru a administrátora webu www.mocrsbenatky.cz. Od roku 2010 bych zde měl vykonávat pozici jednatele, ale nerad bych předbíhal.  Rád bych  nabídnul svůj čas a myšlenky pro zlepšování situace na našich vodách. Uvidíme, jak se nám to s kolegy, kteří v naší organizaci smýšlí stejně jako já, povede.
 

Někdy v roce 2004 

Každý z nás nějak začínal a ani já nebyl vyjímkou v tom, že jsem nejprve okoukával co a jak, jenže tyhle začátky mi trvaly nějak dlouho, nijak jsem se neměl k tomu, abych si udělal lístek a zkoušky, až před třemi roky jsem se konečně rozhodl. S výběrem rybařiny jsem ale měl od prvopočátku jasno, kapři mně učarovali už jako malému klučinovi. S klukama jsem se dal dohromady, jak jinak než přes internet a v žádném případě toho nelituji. Hrozně moc jsem se od nich naučil a stále se učím. Věřím, že i já se jednou dočkám toho svýho trofejního kousku. S tím souvisí i má "nenávist" k lidem, kteří berou od vody sebemenší kousek...Nemám vždy daleko k tomu si pustit pusu na "špacír". Nevyvíjel jsem se tedy klasickou cestou jako drtivá většina rybářů, ale nepovažuji to za svou nevýhodu, zvláště pokud mi moji kamarádi radí a pomáhají. Názvu Benjamínek se nezbavím, ale je to motivace se stále zlepšovat.